Černá hora je geograficky nesmírně rozmanitá země. Najdeme zde nepřeberné množství biotopů od vysokých hor přes typické středomořské vápencové pohoří, velká jezera až po přímořské a sladkovodní mokřady. Tuto geografickou rozmanitost doprovází velká biologická diverzita. Bylo zde vyhlášeno 5 národních parků. Ornitologové zde napočítali 349 druhů ptáků.

Skadarské jezero je krasové jezero na hranicích Černé Hory a Albánie. Jde o největší jezero na Balkáně. Jeho rozloha kolísá od 356 km² do 376 km. Skadarské jezero má na většině míst jen malou hloubku, která dosahuje pěti až osmi metrů, nejhlubší bod je cca 60m pod mořem. Leží v nadmořské výšce 6 m. Na jezeře se nachází několik ostrovů. Do jezera ústí řeka Morača a řeka Thate. Voda v jezeře je čistá, což především zabezpečuje přibližně 50 pramenů, které pramení ze dna. Skadarské jezero je bez jakékoli nadsázky synonymem pro „ptačí ráj“. Jeho vodní plocha i břehové porosty jsou trvalým či dočasným domovem bezmála pro 270 ptačích druhů. Asi největším lákadlem pro ornitology je hnízdící kolonie pelikánů kadeřavých (stali se součástí emblému parku), pět druhů orlů (mořský, královský, volavý, nejmenší a jestřábí), pozornost budí i údajně druhá největší světová hnízdní kolonie kormorána malého a hnízdiště volavek popelavých, nezvykle umístěné na vzrostlých vavřínových stromech. Hojné zastoupení v ptačí fauně jezera mají i další brodivý ptáci: různé volavky včetně vlasaté, bukač velký i bukáček malý, kvakoš noční, kolpík bílý a také ibis hnědý. Za tahu a v zimě se objevuje velká část vodních či mokřadních druhů evropské avifauny. Neméně důležitá je jezerní zvířena se 47 druhy ryb, z čehož 7 druhů je endemitních.

Kaňon krasové řeky Cijevny - ve slepencové plošině si řeka vyhloubila úzký kaňon, který se zužuje až na šířku jednoho metru. Místy jej zakrývají obrovské balvany, takže vytváří jakousi trubici, černohorsky cijev, podle níž je řeka pojmenována. Za sucha je vody v kanonu jen na dně, ale v době jarního tání bývá zaplněn až téměř po okraj. V okolním keřovitém porostu žijí středomořské druhy pěnic, bělořit okrový, strnad cvrčivý nebo skalník modrý.

ULCIJN – Ulcinjská riviéra je nejjižnějším pásem černohorského pobřeží. Jihovýchodně od města se až k ústí řeky Bojany táhne Velká pláž dlouhá téměř 13 km a široká až 100 m. Její písek je velmi jemný a díky vysokému obsahu jódu a dalších prvků má léčivé účinky. Hraniční řeka Bojana byla po dlouhou dobu „zemí nikoho“ a tak zde našli útočiště mnohé druhy ptáků a jiných živočichů. V místě, kde se řeka Bojana vylévá do moře vznikl písčitý ostrov Ada. Ulcijnská solana je tvořená komplexem více než 30 různě velkých mělkých nádrží propojených kanály a cestami o celkové rozloze 15km². První nádrže byly zbudovány na místě původního Zogajského jezera v roce 1936. Podle hrdiny černohorských dějin nesou jméno Bajo Sekulić. Jsou to největší saliny na celém východním Jadranu. V současnosti je výroba soli velice omezena. V jarních měsících můžeme na solaně pozorovat spousty bahňáků např. jespáka bojovného, písečného, kameňáčka pestrého, kulíka bledého a zlatého, tenkozobce opačného, pisily čáponohé, vodouše bahenního, kropenatého a tmavého. Atraktivní jsou hejna plameňáků růžových a kolpíků bílých. Na okolních loukách se často vyskytují jeřábi popelaví, ouhorlíci stepní, dudci a na drátech vyhlíží kořist mandelíci.

NP Lovćen se považuje za onu Černou Horu podle které byla celá země pojmenována. Leží v bezprostřední blízkosti Kotorského zálivu na pobřeží Jaderského moře. Jedná se o rozlohou malé, ale významné pohoří. Přibližně dvě třetiny rozlohy zaujímají lesy. Dominantní jsou zde hlavně černé buky. Pohoří na malé ploše lze nalézt spoustu bizarních skalních vápencových útvarů- štěrbin, rozsedlin, propastí, hluboké lesy a vysoko položené alpínské louky. Ve výšce 1620 metrů se nachází nejznámější jezero pohoří – Lovcensko jezero. Pohoří je jako všechny okolní masivy tvořeno vápencem. Na území parku je zjištěn výskyt více než dvou set druhů opeřenců. Skalnaté terény přitahují skalníka zpěvného, sokola stěhovavého, různé bělořity nebo orebici horskou, do oblasti parku občas zaletí i sup bělohlavý nebo orel královský. V parku lze zahlédnout i velké savce, a to včetně medvěda hnědého či vlků. NP Biogradska Gora se nachází ve středu až severovýchodu země, nedaleko řeky Tara v pohoří Bjelasica. Byl zřízen roku 1952. Jeho základy byly položeny už v roce 1872 králem Nikolou I., a jde tak o nejstarší národní park v Evropě a druhý nejstarší na světě. Park má rozlohu 5 650 hektarů. Jeho střed tvoří ledovcové Biogradsko jezero, obklopují jej hory vysoké 2 000 m n. m. (nejvyšším vrcholkem je Crna Glava s výškou 2 139 m n. m.) Park je významný hlavně díky své fauně a flóře, zastoupené řadou endemitních druhů. Asi 1 600 hektarů parku je pokryto původními, do velké míry nedotčenými lesy. Jde především o bukové nebo smíšené buko-jedlové porosty. Stáří některých jedinců je odhadováno na více jak 400 let. Park je z převážné části tvořen panenským pralesem. Jde o jeden z posledních původních pralesů v Evropě. V pohoří Bjelasica naleznete všude, kam přijdete, velké množství vodních zdrojů – potoky, říčky i řeky a hlavně ledovcová jezera. Velké šelmy zastupuje medvěd hnědý, do fauny národního parku patří i krtek slepý. Asi mezi 200 druhy ptáků nalézáme i některé vysokohorské druhy, jako je orel skalní či kavče žlutozobé. Z obojživelníků je zajímavý výskyt macaráta jeskynního – specializovaného obyvatele podzemních krasových vod, který zde dosahuje nejjižnější hranice svého výskytu.

Národní park Kopački rit (Chorvatsko)- toto území ve tvaru trojúhelníku vymezuje deltu řeky Drávy, jež zde ústí do Dunaje. Krajina bývá na jaře zaplavena množstvím vody vylévající z břehů. Park zaujímá plochu 170 km². V suchých měsících jej tvoří rozlehlé lučiny s jezery, vodními kanály a průplavy. Národní park, založený v roce 1967, vyniká bohatou a rozmanitou faunou a celoročně skýtá útočiště stovkám ptačích druhů – stěhovavých i nestěhovavých. Vysoké břehy na západní straně zabraňují dalšímu šíření záplavových vod. Jeden ze symbolů parku je čáp bílý. V parku žije také čáp černý, orel mořský, orlovec říční a mnoho dalších ptáků. Jsou zde velké hnízdní kolonie kormoránů velkých.

PROGRAM:

• 1. den: Odjezd z Prahy v dopoledních hodinách, z Brna v odpoledních hodinách, noční přejezd do Černé Hory.
• 2. den: Skadarské jezero 9. hod pauza, ubytování ve Virpazaru na břehu Skadarského jezera, pozorování ptáků na loďkách.
• 3. den: NP Lovćen – lesy a vápencové pohoří, Boka Kotorska, případně návštěva historického města Kotor, nocleh ve Virpazaru.
• 4. den: Skadarské jezero, kaňon krasové řeky Cijevny, nocleh ve Virpazaru.
• 5. den: Ulcijn salina, ústí řeky Bojany a Velká pláž, nocleh ve Virpazaru.
• 6. den: NP Biogradska gora – jeden z nejstarších pralesů Evropy, cesta do Chorvatska, nocleh ve Vukovaru.
• 7. den: NP Kopački rit – rozsáhlé mokřady na soutoku Drávy a Dunaje, možnost pozorování na loďkách, návrat do Brna ve večerních hodinách.
• (8. den): Návrat do Prahy v nočních hodinách (kolem půlnoci).

Ornitologická pozorování budou přizpůsobena podle počasí a aktuálních výskytů ptactva.

Program připraven ve spolupráci s Českou společností ornitologickou.